O císařovně Sissi
Anna Marková
Byla jednou jedna císařovna, která se jmenovala Sissi. Byla odvážná a hodně o sebe pečovala. Byla krásná a taky měla dlouhé vlasy, které si každý den pečlivě rozčesávala.
Jednoho dne šla Sissi do sklepa pro džbán s pitnou vodou, aby se mohla napít. A někoho tam zaslechla. Vůbec nevěděla, kdo to je. „Ááá“, lekla se a utekla. Jejda, kdo to byl a kde se tam vzal? A proč?, přemýšlela. Aha, už to mám, řekla si, jsou to zloději! Už je chtěla jít vyhnat pryč, když v tom ji napadlo: Co když to zloději nejsou? Vrátila se tedy zpátky.
„Běžte pryč! Co jste zač?“, křikla do sklepa.
„My u vás sloužíme“, ozvalo se.
„Pardon“, omluvila se císařovna. „Tak pojďte dál.“
Tři sluhové tedy vešli dovnitř a společně s císařovnou si udělali hostinu. Moc si pochutnali a měli radost, že císařovna pochopila, že nejsou zloději. Pak si s ní začali povídat. Jeden mladý sluha jménem Adam začal vyprávět o lupičích, kteří se umějí vkrást do domu, aniž by je někdo slyšel a jsou moc šikovní. Už prý slyšel o lidech, kterým se vloupali do domu a všechno jim ukradli.
Najednou přiběhl královský pes a skočil císařovně do klína. Byl to malý buldoček, kterému říkali Bob. Měl černou barvu a roztomilá očka. Císařovna si ho pomazlila a dala mu kost z kuřete. Potom Bob spokojeně slezl z jejího klína a císařovna si ho pohladila. Ale psík začal štěkat.
Starý sluha jménem Franz povídá: „Tohohle psa bych chtěl taky, je malý a můžete si ho kdykoli pomazlit. Ale musíte si ho vychovat, aby neštěkal.“
Císařovna odpověděla: „No ano, je moc milý, ale vychovat ho neumím.“
A Franz na to: „Já psy cvičit umím, klidně bych ho mohl cvičit i vám, paní císařovno.“
„To se mi hodí“, usmála se císařovna.
Najednou třetí sluha jménem Josef řekl: „Jejda, něco jsem zaslechl.“
Potom Adam povídá: „Co když to jsou ti lupiči, o kterých jsme mluvili?“
Císařovna odpověděla: „Proto pejsek štěkal! Pojďme se podívat.“
Tak tedy šli. V tu chvíli císařovna něco zahlédla a povídá: „Támhle vidím nějaké světélko. Běžte to tam prozkoumat.“
Sluhové poslechli. Když zjistili, kdo to je, běželi za císařovnou. „Jejda, opravdu to jsou ti zloději!“
Císařovna se tam vypravila také. Spatřila nějaké dva muže, kteří na sobě měli černé oblečení a přes obličeje tmavou kuklu. Pokoušeli se ukrást zlato, které měla císařovna v truhle. Když viděla, že kradou, zavolala stráže a nechala zloděje vsadit do vězení.
Jakmile byli za mřížemi, Sissi si oddychla. „Uf, to bylo dobrodružství.“
„Ještěže mám tak oddané sluhy a pozorného psa“, usmála se císařovna.