Jelen a král

Karolína Drápalová


Král Mojmír se bavil válkami a rád se díval, jak jeho vojsko vyhrává. Jednou k němu na hrad přišla stařenka, kterou nikdy předtím neviděl, ale přesto ji přijal. Podala mu malý zaprášený váček. Král ho nechápavě přijal a poté, co stařenka zmizela, se zamkl do své komnaty, aby zjistil, co je ve váčku ukryto. Uvnitř objevil sošku.

Byla to soška jeho samého. Mojmír se usmál a soška se usmála také. Král nechápal, co chtěla tímto darem tajemná stařenka říci, a tak se ji vydal hledat. Do všech blízkých i vzdálených domů se podíval, ale nikde stařenku nenašel. Když se vrátil, vzal sošku do rukou a posadil se na lůžko. Soška se mračila. Došel k zrcadlu a podíval se do něj, tvářil se úplně stejně jako soška.

Někdo zaklepal na dveře a král zbystřil: „Že by snad zprávy z války?“ Do komnaty vstoupil jeho rádce a pravil: „Vyhráli jsme Vaše veličenstvo, ale tisíce mužů padly!“ Král se spokojeně usmál, jako by ty zmařené životy nic neznamenaly. Vzal si sošku opět do rukou a ta se náhle změnila. Poznal v ní hned Heroda, tak jak si ho v dětství představoval, když mu o jeho ukrutnostech chůva předčítala z Bible.

Král se rozzlobil, přikázal poslům stařenu najít, přivést a vsadit do žaláře. Večer co večer upřeně pozoroval sošku Heroda, a netrpělivě očekával posly. Třetí den pátrání uběhl a stařena nikde – jako by se vypařila. Vtom první rádce královi přinesl dopis, ten jej otevřel a četl: Milý králi Mojmíre, nenech po mně pátrat, ale přijmi moje pozvání. Nezlob se, sošce neporučím. Jestliže Ti Heroda ukázala, jsi stejný jako Herodes! Jsi zlý, pro své potěšení nasazuješ životy ostatních. Sice jsi vyhrál, ale pomysli na děti, které ztratily otce. A co ženy, které ztratily muže? Pokud se staré, chromé stařenky nebojíš, sejdeme se dnes po setmění v lese. Cestu za mnou najdeš!

Král byl rozhodnut. Půjde! Stará ženská se mu posmívat nebude! Vzal si luk a šípy, všechny své psy a vydal se k lesu. Les byl temný a král stařenku nikde neviděl, psi se báli, vytrhli se králi a utekli. Šel hlouběji a hlouběji do temného lesa, cosi ho tam táhlo. Tu najednou uslyšel:„Pane králi, pane králi, tady jsem!“ Stála tam stařenka a vedle ní jelen.

Král na nic nečekal a vytáhl luk a šípy. Byl rozhodnut střelit, střelit jelena, který mu nic neudělal. „Proč to děláš králi, zahoď to a…“ král střelil. Jelen stačil uskočit a stařenka ke králi přistoupila: „Za to, co jsi teď udělal, tě čeká trest, staneš se jelenem a jelen se stane králem místo tebe.“ „Ale to nejde, aby jelen vládl a já, král Mojmír, se trmácel lesem!“ odpověděl. „Neboj se, ten jelen má víc rozumu než ty! Na trůn se budeš moci vrátit, až si uvědomíš, cos napáchal a své skutky napravíš!“ dořekla stařena a zmizela.

Král v jelení podobě se měsíce trmácel lesem a stále si nechtěl připustit, že něco udělal špatně. Jednoho dne se zčistajasna ocitl tváří v tvář jelenu ve své bývalé královské podobě, který držel sošku jelena. Vtom sošku odhodil, popadl luk a na krále v podobě jelena vystřelil. Mojmír stačil jen tak tak uskočit. V tu chvíli mu náhle bylo jasné, čím se v minulosti provinil – neměl úctu k životu.

Prchal lesem, co mu síly stačily. Když se zastavil, uviděl své psy, kteří ho tu osudnou noc opustili. Psi krále poznali i v jeho jelení podobě, nevrhli se na něj jako na štvanou zvěř, ale měli radost, že svého pána zase potkali. Mojmír se jim ze srdce omlouval, jak se k nim kdysi krutě choval.

Tu se objevila stařenka a zeptala se, zda má nějaké přání. Král si přál změnit minulost, které litoval, a ona mu to umožnila. Mojmír se vrátil v čase, aby zakázal všechny války, které rozpoutal. Všem nemocným, chudým i pocestným, kterým dříve ublížil, nyní pomohl. Stařenka s potěšením pozorovala, že se polepšil a ponechala mu lidskou podobu, ale v lese musel ještě zůstat, aby se ujistila, že se opravdu změnil. Jednoho dne se král stařenky zeptal, jak se daří jeho lidu. Tak poznala, že se již opravdu polepšil, když místo sebe dokáže myslet na druhé. Dala zavolat jelena, který zatím za Mojmíra vládl, a ten přišel. Podával mu královskou korunu a v okamžiku, kdy ji Mojmír přijal, se jelen král proměnil ve svou původní zvířecí podobu.

Král Mojmír se vrátil na zámek, kde od té doby moudře panoval. Stařenka ho seznámila se svou neteří Venuší, do které se ihned zamiloval a vzal si ji za ženu. Kouzelná soška dostala podobu Venuše a oni ji potom společně zakopali nedaleko od Věstonic.